The tragedy of being a woman ... aneb jak jsem zahodila plastový samopal a chopila se ženské role

Není to tak úplně dávno, co jsem byla v ulicích velmi často oslovována různými muži, občas i ženami. Tento jev však rozhodně nebylo možné opodstatnit jediným procentem fyzické atraktivity. Tito lidé si mě spíše v mnoha případech jednoduše pletli s automatem na drobné (zřejmě díky mým tehdejším "asimetrickým" parametrům), případně s drogovým dealerem či jinými přeludy, které v nich můj vzhled vzbuzoval. Ano, tenkrát to bylo všelijaké ....

Nikdy jsem příliš nenavazovala přátelské vztahy, zvláště s dívkami. Většinou se mi zadařilo se akorát sem tam vetřít mezi bratrovo kamarády, zúčastnit se pár klukovin a tím má úspěšná sociální interakce jaksi končila. Dokonce ani na střední škole se mi nepoštěstilo objevit taje dívčího světa, ačkoli jsem zde nalezla kamarádku. Bohužel však ani ona příliš neinklinovala k typicky ženským postojům, tudíž jsem si dále vykračovala v chlapeckých džínách, rozervané mikině a na obočí si mohla splétat dredy. Radost pohledět, skutečně.
A pak, z ničeho nic, jsem se ocitla na vysoké. V sepraných džínách a velkým beďarem na čele jsem zkoumala ostatní dívky: barevné kabáty, elegantní kabelky, roztomilé účesy a ve vzduchu spousta příjemných parfémů. Tehdy jsem sama sobě začala připadat odporná. A v tu chvíli právě přišly na řady fashion blogy ... nevím už přesně, jak jsem na ně narazila, ale jejich pročítáním se mi začaly před očima objevovat všechny mé nedokonalosti a já zatoužila vypadat a cítit se jinak. Jako holka. Následovaly první pokusy, první nákupy kosmetiky a hle - ono to jde :-)

Po čase jsem se rozhodla zřídit si vlastní blog, kde bych svůj "ženský vývoj" mapovala. Docela mne láká představa, že se na tento článek za rok za dva podívám a od srdce se zasměju. A věřte mi, ještě se bude čemu smát :-)